Víkendová předpověď počasí: Sluníčko a žádný déšť. To znamená jediné – jede se na výlet a tentokrát do Manchesteru. Manchester je město nacházející se na severozápadě Anglie, asi hodinu jízdy vlakem od Liverpoolu. V současnosti je známé především jako domov dvou fotbalových klubů, Manchester City a Manchester United. Zároveň je centrum města zapsáno na seznam památek chráněných UNESCO, a to zejména pro síť kanálů a mlýnů důležitých v 19. století v období průmyslové revoluce.
Dnes jsem se do velkoměsta vydala v dámské sestavě, což nemohlo skončit jinak než zpříjemněním si začátku dne brunchem. Na doporučení jsme zašly do místního podniku jménem Federal. Už předem jsem byla upozorněna, že před podnikem bývá fronta a že se na stůl vevnitř musí čekat, moc jsem tomu ale nevěřila. Je sobota, půl desáté, to ještě Britové spí, navíc je začátek března, kdo by venku čekal frontu… No, před podnikem fronta byla, ale naštěstí krátká. Na stůl jsme čekaly asi patnáct minut. Při čekání jsem si musela udělat selfiečko, protože tohle byla moje první oficiální fronta při čekání na vstup do nějakého podniku s jídlem. V průběhu dne jsem zjistila, že Federal v tomhle ohledu tady v Manchesteru není výjimkou. Fronty na vstup do různých restaurací a barů byly v centru města vidět u velkého množství míst. Co se týče brunche ve Federal, tak čekání stálo za to. Já si dala moje první vejce benedict v životě – další věc, co si můžu odškrtnout ze seznamu věcí, které chci v životě zažít/ochutnat/dělat.
Posilnění snídaňo-obědem jsme pokračovaly do místního třípatrového vetešnictví, které nám doporučilo youtube. Myslím, že to nedokážu dostatečně dobře popsat, ale v budově se nacházel jeden obchůdek vedle druhého, plynule do sebe přecházely a všechny byly naprosto boží. Zapomeňte na věci jako Reserved, Zara… tady, v budově zvané Afflecks, se nachází umělecké obchůdky se vším možným – pohlednice, obrazy, hrníčky, oblečení, sekáče, krystaly, svíčky, LGBT knihkupectví, videokazety, kožené oblečky a zvláštní šaty, masky, postavičky snad ze všech známých seriálů, rostlinná kosmetika, náušnice, tatto shop, piercing shop, kadeřnictví, čtení z karet… to vše za doprovodu fakt cool interiéru s nástěnnými malbami. Radši se mě neptejte, kolik jsem si tam koupila božích pohlednic a dalších kravinek. Pokud potřebujete sehnat jen něco trochu netradičního nebo sháníte fakt cool halloweeinský kostým, rozhodně zajděte to Afflecks.
Z Afflecks jsme pokračovaly příjemnou procházkou po centru města – Northern Quarter (úžasné cihlové baráčky a spousta malých podniků), přes NOMA a Angels Square, Manchesterskou katedrálu (která zas tak hezká není), Centrální knihovnu (Liverpoolská je hezčí), Albert Square, radnici (která je bohužel v rekonstrukci), Castlefield (hned po Norther Quarter asi nejhezčí část)… Celkově na mě centrum města a jeho architektura udělali velký dojem – kombinují se zde nádherné staré cihlové anglické baráčky, nad kterými se vypínají zrcadlové moderní mrakodrapy. Představte si tyhle dvě věci a k tomu přidejte modré nebe a sluníčko, které zvýrazní jak cihlově červenou, tak zrcadlově modrou na mrakodrapech. Věřte mi, že pokud byste si přesně dokázali představit to, co jsem dnes já viděla z architektury Manchesteru na vlastní oči, byli byste z tohohle místa taky naprosto nadšení. Navíc se ve všech koutech centra něco děje, cítíte zde pulzovat život, všude proudí lidé a vychutnávají si vše, co centrum Manchesteru nabízí. Chcete si zahrát bowling v neonově nasvíceném baru? Není problém. Chcete si udělat match v házení sekerou? Není problém. Chcete ochutnat zahraniční kuchyni? Není problém, zkuste třeba místní polské Platzky, portugalský obchůdek s portugalskými koláčky pastel de nata (mňam, olizuju se ještě teď) nebo si zajděte na jídlo do Chinatownu (místní čínská čtvrť, údajně největší v celé UK).
Na poslední jmenované místo jsme zamířily i my. Místní Chinatown na mě rozhodně nepůsobil jako největší v UK, resp. tohle je fakt největší Chinatown v UK? Není moc velký… Každopádně jsme se s holkami vydaly na průzkum obchůdku s potravinami pro místní obyvatele. Pro mě osobně to byl kulturní zážitek, jelikož tam měli velké množství potravin, které jsem v životě neviděla. Nakonec jsem si koupila jen Kimchi, polévku s nudlemi v sáčku (posloužila jako dnešní večeře, byla sice trochu pálivější, ale výborná), a místní sladké koláčky Mochi. Vypadají jako naše malé tvarohové knedlíčky s náplní, ale chutnají úplně jinak, strašně měkce, a tak akorát sladce. Já ochutnala jedny s arašídovou náplní, přičemž na výběr byly ještě sezamové, s červenými fazolemi nebo s matcha zeleným čajem. Zvláštní příchutě, co?
Vzhledem k tomu, jak krásné počasí dnes bylo, tak jsme velkou část dne strávily jen posedáváním na lavičkách, užíváním si slunečních paprsků a obdivováním kontrastů místní architektury. V podvečer jsme se ale přece jen rozhodly ještě pro jenu zastávku – bar Peaky Blinders. Kdo nezná, je to seriál natáčený tady v okolí (Liverpool, Manchester, Birmingham…) Kdo by čekal, že v baru tohohle seriálového trháku bude ve čtyři odpoledne plno k prasknutí a že tu bude hudba a davy lidí a davy opilých tančících lidí? Já jsem věděla, že to Briti umí roztočit, ale že tolik a že už v sobotu tak brzo odpoledne? No, zážitek to byl, místo u stolu jsme nakonec taky našly a já jsem si nad pintou místního Peaky Blinders ležáku zavzpomínala na časy, kdy jsem tenhle seriál taky zbožňovala.
Závěrem už zmíním jen to, že výjimečně dnešní den proběhl bez failů, nestal se mi ani jeden trapas a ani jednou jsme se neztratily. Byl to naprosto pohodový, idylický, prosluněný, zábavný den. Přesně po dnech, jako byl tento, si vždycky říkám, že život je vlastně fajn a že stojí za to žít.