Po třetí noci strávené v autobusu jsme se hned dali za objevováním krás Cusca, pradávného inckého hlavního města, a jeho okolí. Pokud někomu z Vás zní jako dobrý nápad spát tři noci v autobusu (naštěstí se zastávkou na celou jednu, a to dokonce i vlažnou!!! sprchu) a pak se hned vydat na celodenní tour, věřte mi, dá to docela zabrat.
Celý den jsem byla unavená a oťáplá a moc tomu nepřidalo ani to, že po jednom z nejhezčích míst v okolí Cusca, po Sacred Valley (Posvátném údolí) nás provázel guide, co mluvil nadpoloviční čas španělsky (ano, poprvé za celé Peru jsem to neohlídala a měli jsme smíšenou skupinu). Pokud někdy pojedete do Peru – vždycky si radši explicitně vyžádejte anglicky mluvícího průvodce (a doufejte, že buď on umí anglicky aspoň na úrovni českého středoškoláka, nebo že vy máte natolik dobrou angličtinu, abyste rozuměli i zkomoleninám). U nás, v případě bookování prohlídky Sacred Valley, bylo v materiálech napsáno, že budeme mít španělsky NEBO anglicky mluvícího průvodce, přičemž při každém bookovaní se zadává národnost… No, že by Češi uměli plynule španělsky a chtěli především španělsky mluvícího průvodce? To se mi stalo poprvé. Naštěstí jsme s přítelem den před tím byli na soukromé tour do onoho Tiwanaku, kde s námi průvodce (který anglicky uměl docela dobře) probral i hodně z historie Inků, takže jsem si některé věci doplnila i že španělštiny.
Když už jsme u té španělštiny – co já a španělština? Vy, co mé znáte, víte, že jsem se na škole učila anglicky, rusky, trochu německy a latinsky. Se španělštinou se nekamarádím. Naštěstí jsem se před odjezdem do Peru naučila číslovky, ve kterých jsem teď už docela plynulá. Hodí se to při smlouvání s místními na trzích a při placení ubytování, jelikož přes booking.com dost často vybírám spíš levnější ubytování, na kterém bohužel většinou anglicky neumí. Už tak umím říct „dos persona“, „dos nočes“, „hoy“ (tedy dnes) nebo „maňána“ (zítra), kolik chceme podle bookingu platit a pár dalších slovíček. Evidentné jsem svoji španělštinu dotáhla do dokonalosti, jelikož jsem včera zvládla usmlouvat ubytování na cenu, kterou nám ukazoval booking (asi 14 solů za dvě noci, což je naprosto směšná cena a zatím naše nejlevnější ubytování). No, taky ten hostel má na Google hodnocení 1,2… takže zatím docela zážitková dovolena, nemyslíte? Na hostelu ale byla situace následující – pán se na jejich booking ani nepodíval, nevěděl, kam nás vlastně ubytovat, a chtěl, abychom platili jejich běžnou sazbu, tzn. asi 4x tolik – což pro nás v takovémto hostelu nepřipadá v úvahu. Za tu cenu bychom v Cuscu sehnali i daleko lepší ubytování. Takže – jsem na sebe pyšná, protože na pána jsem mluvila jen svojí lámanou španělštinou a cenu fakt usmlouvala na to, co nám ukazoval booking.
Proč jsem si nepomohla překladačem? Po pár zkušenostech z Google translator jak z naší strany, tak ze strany Peruanců, se tomu snažím vyhýbat, protože v tomhle bohužel překladač selhává a dost často to, co si chceme řict, převede na nesmysly. Zatím se mi v komunikaci víc osvědčiliy uce a nohy.
Vraťme se ale k výletu do Posvátného údolí – měla jsem možnost si prohlédnout další preincké a incké památky, v městečcích Pisac a Ollantaytambo. V Pisacu se nachází několik století staré osídlení s terasovitými polemi na pěstování zeleniny (hlavně brambory, kterých tady existuje snad trilión druhů) datujicí se do doby před Inky, samotné kamenné baráčky a terasovité pole jsou rozprostřené na úbočí hor a když si to vyšplántene až nahoru (ačkoli autobusem Vás zavezou až skoro na vrchol), máte nádherný výhled na okolní hory a údolí. Zajímavé ohledně lidi, kteří zde žili, je, že své mrtvé pohřbívali na protilehlém úbočí, a to jenom ve fetální poloze, jinak by se jejich duše nemohla znovu zrodit v jiném těle. Taky své mrtvé pohrbívali se spoustou zlata a stříbra, které se pořád v hrobech nachází, takže Pisac má i své noční hlídače. Další zajímavosti, a to nejen preinckou, ale i inckou, je, že se zlato ani stříbro moc nevyužívalo jako platidlo – asi proto, že ho tu všichni měli plné hrsti…? Každopádně, jako platidlo se používalo jídlo a lidé jako zdroj svalů na práci. Pokud skončíme do současnosti, mince a bankovky jako takové se v Peru začali jako platidlo používat až během první poloviny minulého století. Možná proto to zpoždění v platbách kartou, která zde funguje tak možná na třetině míst. Možnost bezkontaktni platby radši ani nezmiňuju, to už bych totiž chtěla moc.
Druhá památka, kterou jsem v Posvátném údolí navštívila, bylo Ollantaytambo. Jedná se o inckou, terasovitou stavbu, která se nachází co by kamenem dohodil od Machu Picchu. Vizuálně je velmi zajímavá a věřím tomu, že má i zajímavou historii, bohužel z výkladu jsem od průvodce pochytila jen pár věcí, například že horu, která leží naproti této architektonické památce, Inkové používali jako kalendář. Do úbočí hory do jednoho konkrétního místa vytesali profil obličeje svého boha. Ve chvíli, kdy se Slunce při východu objeví přesně v úrovni jeho oči, je slunovrat (od kterého nas teď dělí jen pár dní). Po slunovratu postupně Slunce putuje během půl roku na druhou stranu úbočí a pak se zase vrací zpět. Další zajímavosti je, že některé ze způsobů opracování kamene mi připomínají Tiwanaku – a ani u Inků se neví, jak přesně to dělali. Tak asi tahle znalost nebude jen otázkou peněz investovaných do kultury, omlouvám se Bolívii. Třeba tuhle záhadu někdo ještě během mého života vyřeší. Z toho, co jsem zatím viděla, musím říct, že Inkové rozhodně nebyli nějaká primitivní civilizace, která je stará několik století, ale bezpochyby to byli velmi inteligentní lidé, kteří měli prostě smůlu na to, že sem do Peru přišli Španělé.
Peru a Španělé – mám pocit, že to je kapitola sama o sobě. V rámci kontextu je nutné zmínit, že Inkové ve svém náboženství uctívali Virakoču, který má plnovous (což je pro Peru výjimečné), a tradovalo se, že se jednou vrátí na zemi v lidské podobě. Když tak přijeli Španělé s plnovousy, místní obyvatelé si mysleli, že se jedná o bohy, a proto se kolonizaci moc nebránili. Brzy na to ale prozřeli a Španěle začali označovat za ďábli. Ačkoli byli Inkové nad Španěly v nadpočetní převaze, pušky a pár dalších náhod nakonec dospělo k tomu, že Španělé popravili posledního důležitého inckého vládce a incké království se pak rozpadlo v občanské válce o nadvládu. Vliv španělské katolizace je tady vidět dodnes – nějakým zvláštním způsobem zasimilovalo původní, místní náboženství a křesťanství. Jak si to představit? Například včera v Cuscu probíhal jeden z místních svátků, který zároveň oslavoval boha Slunce a Ježíše Krista. No, vysvětlit Vám to nedokážu, sama nevím, jak je to možné.
Tímto dnešní, historickými fakty prošpikovaný článek končím a příště se můžete těšit na něco lehčího, teda lehčího pro Vás, ne pro mě – přístě o tom, jak jsem se šplahala do 5000 m.n.m.
