Chester – malebné městečko na řece Dee, které bylo založeno roku 79 Římany. Městečko po několik století představovalo hlavní uzel dané oblasti, až dokud jeho význam nepřekonalo nynější průmyslové centrum, Liverpool. Městečko je známo pro své unikátní a zachované architektonické památky, na jejichž podobě se podílel John Douglas, hlavní architekt vévody z Chesteru. Mimo jiné zde můžete najít i největší zoologickou zahradu Velké Británie.
Do Chesteru jsem vyrazila s M. v sobotu brzy ráno, kolem osmé hodiny, takže žádné vyspávání do oběda se nekonalo. Z bytu jsme vyrazily ještě za tmy. První výzvou bylo vyzvednutí předem online koupených lístků na vlak v nádražním automatu. Čtete správně, online koupenou jízdenku jsme musely mít ještě i fyzicky vytisknutou. No, můj telefon, ve kterém mám nahranou virtuální kartu, přes kterou jsem lístky kupovala, si s automatem moc nerozuměl. Co teď? Kolem tma, nikdo nikde. Obhlídly jsme nádražní budovu a zjistily, že jsou tam dveře, ve kterých se svítí, a v nich pán u přepážky. Pán byl v první chvíli trochu zmatený, co chceme, ale nakonec jsme se dorozuměli a pán nám lístky vytiskl u něho na přepážce. První krize zažehnána, můžeme jet. Vyrážíme za dobrodružstvím do Chesteru!
Těšila jsem se na vyhlídkovou jízdu vlakem, ale s malebnou krajinou v ČR se to nedá srovnávat. (Nebo mi prostě jen ty kopce a lesy chybí?) Po cestě jsme měly výhled na průmyslově změněnou krajinu kolem Liverpoolu a okolní domečky, které se víceméně nepřerušeně táhnou od Liverpoolu dál na všechny strany desítky kilometrů. Má to taky svoje kouzlo – pořád jsem z těch cihlových, červených baráčků unesená.
Další zádrhel nastal při přestupu v Liverpoolu – říkala jsem si, že na přestup máme 15 min, takže jsem byla v klidu. Však to bude jako v Česku, ne? Přestoupíme z vlaku na platformě 1 na vlak na platformě A, bude to blízko, všude budou přehledné cedule. No – vystoupily jsme z vlaku. Na dané části nádraží byly jen platformy 1-5. Přehledné tabule nikde. Štěstí je, že mám pusu a ruce, takže jsem si nechala poradit od nějakého chudáka místního kolemjdoucího a poté od místního personálu, kterého jsem si všimla později. Platforma A? No, jděte ven za turnikety ke schodům, dolů a tam to bude. No, jakmile jsme se dostaly přes turnikety (což byl docela problém, proč má každý automat jiný způsob načítání a sežvýkání jízdenek…), našly schody, našly nástupiště… (přičemž nic z toho nebylo označené! a instrukce od personálu teda tak nebyl úplně stoprocentní): 8:42:30. Dobrý. Máme ještě 2 a půl minuty buffer. To byl výkon – urazit 300 metrů za 13 minut.
Zbytek cesty proběhl bez problémů s pohodovou hudbou z Batmana ve sluchátkách. Jakmile jsme dorazily do Chesteru, už nám nezbylo nic jiného, než nechat na sebe dýchat středověkou atmosféru městečka. Samotný Chester není velký a má jen pár památek, takže jsme si daly následující plán – projít městské hradby, podívat se na místní katedrálu, hodiny (druhé nejfocenější v UK), Chesterský hrad, římský amfiteátr, park, projít se kolem řeky a dát si někde dobrou kávu (a čokoládu).
Nemyslím si, že zvládnu Chester dobře popsat slovy, fotografie to asi zvládnou lépe než já. Ilustrací toho, jak je Chester turisticky oblíbený je fakt, že na okraji městečka je opravdu velké parkoviště pro zájezdové autobusy a i o lednovém víkendu tam v 11 hodin proudí centrem davy turistů (a to poznáte tak, že v Chesteru se na rozdíl od zbytku UK zase chodí vpravo).
Co pro mě bylo, kromě oněch pro Chester charakteristických domečků, na tomto výletu nejzajímavější? Rozhodně procházka kolem řeky s nádherným výhledem a potom jedno umělecké dílo v místní katedrále – ´Poslední večeře´, socha (trochu připomínající oltář) postavená z klávesnic.
Pokud se někdy budete v této oblasti nacházet, naplánujte si jednodenní/odpolední výlet do Chesteru. Nebudete litovat. Podobnou architekturu v naší střední Evropě neuvidíte.