Je to už skoro týden, co mi skončila moje pětitýdenní stáž na chirurgii, a skoro týden, co jsem začala chodit na místní pediatrii. Než se začnu rozplývat nad místní úžasnou stáží na pediatrii, napíšu Vám ještě něco o mých posledních dnech na chirurgii.
Těch posledních pár dnů na chirurgii jsem strávila částečně na odděleních, na příjmové ambulanci a na sálech (ano, viděla jsem další appendektomii!). Na příjmovce jsem viděla diferenciální diagnostiku v přímém přenosu (žlučníky, renální koliky, pyelonefritidy, cystitidy, appendicitidy, divertikulitidy a všechny další možné -itidy). Musím říct, že diferenciálně diagnostická rozvaha je tu dost podobná tomu, co děláme doma v Česku, hodně se liší ale postup, jak pak dojít k diagnóze. Místo toho, aby se pacient se suspektní apendicitidou poslal na ultrazvuk břicha, popř. CT, když vypadá jakž takž ok, pošle se domů a UZ se objedná na další den, když jakž takž ok není, jde rovnou na sál bez jakýchkoli dalších vyšetření a dělá se diagnostická laparoskopie. Je pravda, že zas tolik stáží na chirdě v ČR jsem neměla, ale přijde mi, že takhle se to u nás prostě nedělá. Šokující pro mě bylo, že tu vůbec nepoužívají FW, dělá se tu jenom CRP. Tak či tak, byla to pro mě zajímavá zkušenost.
Na odděleních jsem se rozloučila se stálými pacienty, s místním týmem a s mojí nejoblíbenější doktorkou, která se mi v průběhu stáže věnovala (a která mi napsala fakt hezké hodnocení). Dostala jsem i pár objetí. Kdybych nebyla takový suchar, ukápla by mi i nějaká slzička. Tohle mi bude chybět až se vrátím do Česka – jak jsou tu všichni přátelští a jak moc jsou na sebe hodní.
Co mi celkově chirurgie tady ve Whistonu dala? Viděla jsem široké spektrum pacientů, nejčastěji: cholestitidy, cholelithiasy, pankreatitidy, divertikulitidy, appendicitidy, různé kolektomie, naučila jsem se vyšetřovat stomata, viděla jsem drenáže, odebrala jsem spoustu krví, zavedla si kanylu, močový kaťák, viděla jsem nějaké operace, poznala jsem super kolektiv doktorů, sester a sanitářů a zlepšila jsem si angličtinu. Za mě byla stáž rozhodně nadprůměr, ačkoli je pravda, že se z ní rozhodně dalo vytřískat více, kdybych měla ambice specializovat se v budoucnu na chirurgii.
A teď k pediatrii!
Tohle pondělí jsem začala chodit na pediatrii! Na stáž, na kterou jsem se sem těšila nejvíce. V nemocnice reálně trávím osm hodin denně, od 9 do 5 (což, jak brněnští studenti ví, je vysoko nad průměrem toho, kolik se tráví hodin denně na pediatrii v Brně). Ráno v 9 je handover (sedánek), pak hraju hru „chyť si svého doktora“, cca v jednu oběd, pak zase hraju hru „najdi si oddělení, kde nedělají jen papíry“ a najednou je půl páté, další sedánek, a hurá domů, kam přijdu naprosto vyčerpaná, ale že to stojí za to! Od pondělí jsem se zatím stihla zúčastnit vizit na oddělení mladších dětí, na novorozenecké JIRP, byla jsem na novorozeneckém oddělení a na ambulancích (plastika a ambulance bronchopulmonální dysplázie). Na odděleních jsem viděla spoustu patologických nálezů a onemocnění (např. bronchiolitida, nově zachycená celiakie, epilepsie s hydrocefalem, záchyt poruchy metabolismu MK se středně dlouhý řetězcem, suicidální pokusy, předávkování…), na novorozenecké JIRP jsem si mohla novošky vyšetřit, poslechnout, prohlédnout. Viděla jsem odběry krve u větších i menších dětí, kanylace. Na novorozeneckém jsem měla možnost být přítomná u víceméně hodinové výuky propedeutiky o screeningovém vyšetření novorozenců, načež jsem je sama vyšetřovala. Dneska jsem slyšela fakt hlasitý šelest u defektu komorového septa! U jemných šelestů vždycky říkám „hm, jo, možná něco slyším“. Doufám, že tohle se do konce stáže zlepší a já budu stoprocentně schopná u novoše šelest rozpoznat, stejně jako doufám, že budu schopná bez problému nahmatat femorální pulzace… Na ambulancích jsem měla štěstí na doktory, kteří se mi věnovali. Jednu doktorku jsem ohromila (a překvapivě to není myšleno ironicky) znalostí slova epistaxe (krvácení z nosu) a jiného doktora zase znalostí screeningového vyšetření na celiakii. Oba byli docela překvapení, že něco vím, a považovali moje znalosti za velmi dobré. Kéž bych tak mohla dělat tu státnici z pediatrii tady v UK, ušetřila bych si spoustu stresu.