„Tak co, nepůjdete se mnou ve čtvrtek na salsu?“
„Blázníš? Jsem to v životě netancovala, neumím ani základní krok.“
„To nevadí, tam je před tančírnou lekce pro začátečníky.“
„No tak jo, třeba bude sranda.“
…a sranda byla! Ve čtvrtek vpodvečer se naše salsy-naprosto-neznalá skupina z Bridgefield Court (tři slečny v pánském doprovodu) vydala na dospěláckou obdobu tanečních. Už na zastávce, při čekání na vlak do Liverpoolu, jsme se znovu cítili jako puberťáci, jediným rozdílem od tanečních v druháku na gymplu byla asi hladina alkoholu (aneb teď jsme byli střízliví). V Liverpoolu jsme zamířili přímo do Revolución de Cuba, resp. takový byl plán. Nakonec jsme si docela zašli a dali si neplánované kolečko po Liverpool One, místní čtvrti s luxusními obchody, takže nám cesta místo 15 minut zabrala asi 40. Před tančírnou v Revolución de Cuba jsem ještě na místním valentýnském selfie spotu stihla dát pusu jedné zvláštní osobě <3, a pak už se šlo na věc.
Revolución de Cuba je rumový? bar, takže jsme se před samotným tančením rozhodli posílit nějakým drinkem. Já jsem si vybrala Dark´N´Stormy aneb Gosling´s Black Seal rum se zázvorovým pivem Old Jamaica a limetkou, ostatní se drželi trochu konzervativněji mojita a cuba de libre. Myslím, že stojí za zmínku, že jeden drink stál cca 9 liber, toť jen k tomu, proč ty lekce salsy byly zdarma.
Samotná tančírna probíhala v malém sále nad hlavním barem. Evidentně je to zde v Liverpoolu oblíbená akce, v sále nás bylo na začátku večera snad dvacet pět párů, na konci večera o dost více. Na tuto tančírnu mohou přijít i úplní začátečníci (jako já), od půl osmé se zde vyučuje hodina salsy, od půl deváte potom hodina bačaty, následuje volná zábava. Lektor nám nejdříve ukázal základní kroky a pak přidal nějaké taneční figury. Výhodou místní tančírny je, že nemusíte přijít v páru. V rámci výukové hodin utvoříte pár s někým cizím a následně pánové po cca 30 vteřinách rotují, takže za lekci vystřídáte všechny taneční partnery v sále.
Musím říct, že jsem si neuvěřitelně užila jak výukové lekce, tak potom volnou zábavu, při které jsem protancovala skoro každou druhou písničku. Zdejší tanečníci ke mně byli moc hodní, nikdo mi neřekl, že mi to nejde a nikdo mi nepošlapal špičky. Já jsem taky nikomu samozřejmě špičky nepošlapala, že jo. Když jsem se nechala vést a nesnažila se vymýšlet blbosti, tak to tancování i docela šlo. Myslím, že mám trochu výhodu díky své hudební průpravě, neměla jsem problém chytit rytmus hudby a krokovat do něj. Tanečníci si se mnou pak dělali co chtěli, točili mě a zakláněli a vedli sem tam přes parket a byla to fakt sranda! Trošku zádrhel nastal ke konci večera, kdy jsem zapomněla, že bačata se počítá na čtyři, a ne na tři, takže mi záhadně přestaly vycházet kroky do rytmu. V téhle chvíli už jsem stejně ale byla natolik utancovaná, že jsem přiznala, že je čas, abych odložila střevíčky… ehm tenisky a šla na kutě. Tak třeba zase někdy příště.