Ty tři týdny na pediatrii utekly jako voda. Mám pocit, jak kdybych tam začala stážovat teprve včera. Máte taky vždycky pocit, že čas neskutečně letí, když se dobře bavíte? Myslím, že moji místní stáž na pediatrii budu zpětně rozhodně řadit mezi highlighty mého vysokoškolského studia na medicíně.
Jak stáž vypadala? Jak už jsem zmínila dříve, většinu dní jsem v nemocnici trávila od 9 do 5, přičemž jsem svůj čas dělila mezi ambulance (obecná, plicní pro bronchopulmonální dysplázii, pro cystickou fibrózu, epileptická, plastická…), oddělení mladších a starších dětí (děti od několika týdnů po šestnáct let; bronchiolitidy, problémy s krmením, dokonce jedna vrozená metabolická choroba, astmatické záchvaty, febrilní křeče, suicidální pokusy, sebepoškozování, mentální anorexie aj.), oddělení pro fyziologické novorozence a intermediární oddělení pro novorozence (SCBU = special care baby unit; level 2). Asi nemusím explicitně psát, kde jsem trávila čas nejraději.
Za ty tři týdny jsem měla možnost vidět spoustu dětí s různými problémy, spoustu z nich si vyšetřit, naučila jsem se samostatně dělat novorozenecké prohlídky a rozhodně jsem se zdokonalila v hmatání pulzací na femorálkách a vyšetřování červeného reflexu. Na novorozeneckých odděleních jsem viděla jak fyziologické, tak patologické nálezy. Na intermediáru jsem měla štěstí na vynikající doktory a pedagogy, kteří se mi věnovali, zasvětili mě do problematiky nedonošenců a nechali mě si občas i tyhle malé mimozemšťanky vyšetřit. Kromě fyzikálního vyšetřování novorozenců jsem dostala i zevrubné proškolení v odběrech krve a zavádění kanyl a provádění lumbálních punkcí. Taky bych řekla, že jsem skoro profík na algoritmus novorozenecké žloutenky, dávkování mléka a sepsi. Hlavně o sepsi a jejích indikacích se mi asi bude zdát ještě dlouho, screen for sepsis tady má snad každý druhý novoš. Nesmím taky zapomenout, že jsem po téhle stáži profíkem na strkání malíčku do pusinky aneb na vyšetřování sacího reflexu. Velkou zkušeností pro mě byla i možnost pozorovat místní doktory při komunikaci s pacienty, protože skrz kulturní rozdíly tady ta komunikace prostě vypadá úplně jinak než v Česku.
Rozhodně jsem ráda, že jsem tuhle předstátnicovou stáž mohla absolvovat tady v UK, a ačkoli mě utvrdila v tom, že se chci vrátit do ČR, zároveň mě utvrdila v tom, že chci rozhodně po škole nastoupit na pediatrii. Myslím, že hezky a intenzivně zakončila mé pediatrické vzdělávání co se univerzity týče. Teď se ještě naučit teorii na tu státnici, udělat ji (brnkačka, ne?) a pak už hurá do praxe!