Přestup přes hranice z Peru proběhl hladce, dokonce nás na hranicích ani nečekali speciálně vycvičení psi na hledání drog, byli tam jen ti obyčejní, hladoví, pouliční psi. Tak vzhůru vyhodit si nožky na pláž za sluníčkem do Cobacabany! Nebo ne?
Copacabana je městečko na bolivijské straně jezera Titikaka. Je to velmi velmi malé městečko, které turisticky nabízí jen dvě zajímavá místa – vyhlídku na město z místního kopečku o nadmořské výšce 4018 m.n.m. (samotné pobřeží Copacabany se nachází ve výšce 3850 m.n.m) a Ostrov Slunce. Místni nadmořská výška plus fakt, že je tady teď roční období zima, znamená, že jsem si sem nepřijela opalovat šunky na pláž, ale klepat zimu. Přes den na slunci tak 14°C (pocitově o něco více), v noci hodnoty i pod nulou.
Abych ale nemluvila jen o místním počasí – hlavním důvodem, proč se do Copacabany jezdí, je Island del Sol – Ostrov Slunce. Nachází se od pobřeží asi hodinu cesty motorových člunem, je to malý ostrůvek, na kterém si člověk udělá hodinový trek, obdivuje okolní šestitisícovky a místní terasovitá pole hrachu. Za návštěvu rozhodně stojí a svému názvu rozhodně dostál.
Jak vyhlídka, tak návštěva ostrova se dají zvládnout za jedno odpoledne a to znamená jediné – dnes spíme v hlavním městě Bolívie, La Paz.
Bolívie jako taková je stát o nesrovnatelně větší rozloze než je Česko, ale se srovnatelnou populaci o velikosti deset milionů, zr které velká část žije právě v La Paz. I proto toto město vypadá tak obrovsky. Rozprostírá se v údolí a na úbočí okolních hor a přezdívá se mu „oranžové město“, protože většina domů je postavená z cihel, ale nemá fasádu (místní tak platí nižší daně). Jednodenní výlet na La Paz bohatě stačí – já s přítelem jsme ho využili naplno a dali si jízdu místní lanovkou, která obkružuje celé město (spojuje údolí a hory), a to hned dvakrát. Jízda o trvání dvě hodiny stojí asi 35Kč. Prošli jsme si i místní Witches‘ Market, kde Vám prodají všelijaké kouzla, voňavé svíčky a ďřevo (protože v okolí nerostou žádné stromy, takže si ho sami nenasbíráte), a poté i normální tržiště, kde jsem si ulovila vlněné ponožky a svetr (prý moc nadávám, že je tady zima, tak si to musím koupit – ale ještě abych nenadávala, když tu v noci i mrzne, že jo…).
Další zastávkou v Bolívii bude Uyuni. Tak třeba tam bude větší teplo…?
