Z La Paz nás čekal přjezed nočním autobusem do Uyuni, podle mapy malého městečka uprostřed Bolívie, nakonec se ale ukázalo, že tak malé městečko to asi není, protože má dokonce dvě! nemocnice. Proč se ale do Uyuni jezdí – vyjíždí se odsud na Salt Lake Tour. Nachází se zde jedno z největších solných jezer na světě, o rozloze dokonce větší, než je jezero Titikaka. Tato solná pláň Vám vezme zrak – doslova. Nezapomeňte si s sebou sluneční brýle, protože jas této pláně je opravdu silný a chvílemi přemýšlíte, jestli jste se náhodou neocitli na zasněžené Antarktidé.
Když už tak zmiňuju Antarktidu – tepleji než v La Paz tu rozhodně není. Ještě v 10 ráno je tu dobrých několik stupňů pod nulou… V dálce z bílé barvy vyčuhují majestátní hory a tam je teď prý tak mínus 22! Ještě že mám svůj teploučký svetr se vzorkem s llamami a dneska pro změnu mrzne jen přítel.
Celodenní výlet z Uyuni zahrnuje prohlídku místního vrakoviště vlaků, několiiahodinové projíždějí se solným jezerem, v našem případě v Toyotě (4WD), fotošút s dinosaurem, návštěvu velmi specifického ostrůvku s gigantickými kaktusy a večerní procházku tentokrát už doslova solným jezerem (dostanete gumáky), další fotošút za využití zrcadlového odrazu jezera (ty fotky jsou fakt boží) a sledování západu slunce při skleničce (nebo dvou, pokud je Váš přítel abstinent) bolivijského vína. Prostě fakt super den, na který budu dlouho vzpomínat.
Poslední zastávkou (po další noční jízdě autobusem zpět do La Paz) v Bolívii bylo Tiwanaku, UNESCO památka. Tiwanaku je archeologické naleziště, velká (ačkoli nezrekonstruovaná) pyramida a několik okolních budov, které pravděpodobně sloužili jako poutní místo ještě před Inky. Tohle místo je staré aspoň 3000 let, ale dost možná i více.
Můj první dojem – WTF? Tohle je UNESCO památka? Špatně zrekonstruované, špatně udržované, částečně zničené, odkryté a prozkoumané jen z části… Vypadalo to jako ruiny, jenom jako ruiny, a ne jako 3000 let stará UNESCO památka a je to velká škoda. Měli jsme s přítelem štěstí na super průvodce, který nám toho řekl hodně jak o Tiwanaku, tak o Bolívii. Kdyby tohle místo bylo lépe udržované, kdo ví, možná by z něho mohlo být bolivijské Machu Picchu… minimálně zajímavou historii na to má a kdo ví, co se ještě skrývá v tunelech pod pyramidu, které hned po objevení zasypali (asi v Bolívii není dost peněz na kulturu?). Co si budu z Tiwanaku pamatovat asi napořád je způsob jejich práce s kamenem, který podobou připomíná použití nástrojů z našeho století – no jo, jenže tehdy takové nástroje přece neměli, tak jak tedy z kamenů dělali přesné tvary, jak do nich dělali „strojově“ rovné linie, jak do nich dělali několikamilimetrové chodbičky v délce několika desítek centimetrů? Třeba se to jednou dozvíme, až si na to Bolívie udělá čas.
Tímto pro mě kapitola Bolívie končí, protože víc než Copacabanu, La Paz, Uyuni a Tiwanaku jsme s přítelem za ty tři noci, které jsme studené a krásné Bolívii věnovali, nestihli. Jak vnímám Bolívii oproti Peru? Je levnější, o něco čistší, trochu méně turistická, má mnohem hezčí hlavní město, ale za to příšerné cesty, tisíckrát horší než ty v Peru (a to i v Peru se polovinu času cítím jako na české dálnici). Kdybych zde trávila víc času, chtěla bych navštívit ještě Potosi (stříbrné doly) a pokud jste nikdy nebyli v Amazonce, dá se tam jet i z Bolívie z města Rurrenabaque. Tak příště zase na početnou z Peru!
