Ahoj, civilizace! Tak jsem zase na chvíli online. Posledních pár dní bylo velmi intenzivních a mimo jiné jsem strávila čtyři dny v džungli. A jaké to bylo? Nádherné, zelené, uklidňující, divoké a se spoustou zvířátek a zvířecích zvuků doprovázejících každý můj krok.
S přítelem jsme se vydali za objevováním fauny a flóry do Národního parku Manu, kam se dá za pár hodin dojet z Cusca. Pokud by jste chtěli navštívit džungli jinde v Peru, dá se z Cusca dojet ještě do Tampobata NP. Další vstupní branou do džungle je město Iquitos, což je jediné město na světě, kam se nedá dostat po silnici, ale pouze letadlem nebo po řece člunem. Protože jsme si za základnu na poslední týden v Peru zvolili Cusco a Manu NP je trochu blíž, bylo rozhodnuto.
Do džungle se jezdí jak jinak s místními cestovkami zase v rámci tours a my si tak s přítelem první den po příjezdu do Cusca zahráli hru „ulov si svůj zájezd do džungle, který tě nezruinuje“. Ceny na internetu se liší dle počtu dní a dané agentury, obvykle za 3 dny/2 noci se cena pohybuje mezi 270 (na internetu ve slevě) a 450 USD (což už nám přišlo hodně předražené). Na internetu nějací zahraniční cestovatelé udávali, že na místě sehnali asi před rokem zájezd za 200 USD, tak jsme si říkali, že to zkusíme taky. No – nakonec se to přítelovi podařilo usmlouvat na 270 USD/na osobu, což je pořád o dost méně, než za kolik to u většiny agentur seženete online. Jelikož jsme ale zájezd sháněli na poslední chvíli, měli jsme i tak trochu štěstí, přidali jsme se ke skupině, kde měli všichni koupené 4 dny/3 noci, a tak jsme dostali nabídku, ať v džungli zůstaneme s nimi na 4 dny místo 3, za stejnou cenu, jelikož by pro nás museli zajišťovat speciální dopravu zpátky z džungle.
Co všechno jsem zažila? První den byl zejména ve znamení dopravy. Celé dopoledne nám trvalo, než jsme se z Cusca dostali na hranici národního parku. Část národního parku ve vyšší nadmořské výšce se jmenuje Cloud Forest, v této části jsme strávili prakticky celé odpoledne. Vždy jsme chvíli popocházeli s naším průvodcem Zerem a hledali v korunách stromů zvířátka – už ten den jsme viděli spoustu ptáků, nějaké papoušky a více druhů opic. Prostě boží. K večeru jsme se dostali do nižší nadmořské výšky (kolem 400, což je rozdíl oproti Cuscu, které je cca 3700) do Rain Forest. Nemůžu říct, že by nás déšť přivítal hned po příjezdu… místo dostálo svému jménu až tak za hodinu po příjezdu při večeři a spustil se teda pěkný liják. No, co lepšího dělat v lijáku v noci v deštném pralese, než se po něm jít bosky projít (no jo, tak jsem si nesbalila sandály) a udělat si noční koupačku v nejbližší řece? Radši nemyslím na to, kolik tam muselo být pavouků a hadů. Asi žádný, ne, když jsem žádného neviděla?
Druhý den se celá naše sedmičlenná skupina přesunula o něco více do džungle. Pomocí člunu jsme se přesunuli o kus po proudu Madre de Dios, vyfasovali gumáky a vydali se na procházku po džungli směr horké prameny. Horké prameny v džungli? Zase – boží. Sice jsme asi po 10 min ve vodě už byli všichni naprosto přehřátí, ale všude kolem nás létáli motýli a občas i nějaký ten kolibřík, takže to stálo za to. Navíc jsem po cestě k pramenům poprvé viděla banánovníky (kvetou fakt krásně). Po další projížďce lodí jsme se konečně dostali na naši chatu, kde jsme strávili další dvě noci. Odpoledne po obědě nás čekala první pořádná procházka džunglí – kluci dostali mačety a šlo se. Po cestě nám pokáceli bambusový kmen a Zero nám ukázal, že je v něm voda dobrá k pití. Po cestě jsme pozorovali další zvířata v jejich přirozeném prostředí, další ptáky, opice a tentokrát i kajmana, od kterého jsme byli snad na 10 metrů. Ještě před večeří jsme stihli noční procházku džungli, která nám ale co se týče zvěřiny zas tak nepřála. Jelikož jsme po večeři byli všichni naprosto ko, šlo se spát.
Druhý den bylo na programu pozorování papoušků, jak pojídají jíl, což se bohužel nepovedlo, protože byla mlha, pak rafting v místní laguně na dřevěných vorech, snídaně, výšlap na místní horu, během které jsem byla korunována královnou, pohoupala jsem se na liáně, ochutnala termity a konečně si taky vyzkoušela tu mačetu. Po obědě nás čekala ZIP lajna (což byla sranda) a slaňování! což už pro mě zas taková sranda nebyla a proboha proč mi to někdo neřekl dopředu… No, řekněme, že jsem to nakonec zvládla, dokonce s takovou elegancí, že jsem si do termitího hnízda, které se nacházelo na stromě, který jsme slaňovali, otiskla jen jedno! koleno. Posledním bodem před večeři byl noční kayaking (žádný kajman nás nesežral, tak asi dobrý). Po večeři nám kuchař připravil místní alkoholický drink Pisco Sour a v dobré náladě jsme se potom přesunuli k táboráku. Zažít táborák v džungli? Checked. Navíc byla krásně vidět mléčná dráha.
Jak vidíte, program jsme měli opravdu nabitý a kromě již vyjmenovaných zvířat jsem si ještě udělala náhrdelník a náramek z jedovatých hadů. Nikdy jsem si nemyslela, že budu z džungle tolik nadšená, ale ačkoli je Vám pořád teplo, docela se potíte (i když jsem to čekala horší) a musíte chodit v gumácích (ochrana před hady, pavouky a obřími mravenci), všechno tohle nepohodlí za možnost sledovat zvířata v jejich přirozeném prostředí rozhodně stojí. Je to něco úplně jiného vidět papoušky nebo opice v zoo a potom volně v přírodě, jak si poletují z větve na větvi. Musím taky dodat, že po dvou týdnech cestování už jsme byli s přítelem docela unavení a tohle nám dobilo baterky – možnost úplně se odpoutat, chodit blátem, napatlat na sebe bojové barvy, nosit mačetu, ozdobit se dary lesa a tak vůbec.
Co ještě stojí za zmínku je místní kuchyně – tyhle čtyři dny byli vlastně takové all inclusive a náš kuchař byl fakt skvělý. Můžu říct, že zbožňuju peruánskou kuchyni – spousta ovoce, zeleniny a rýže na všechny možné způsoby. Každý den nám připravoval několik peruánských specialit a asi nám nepřipravil něco, co by mi nechutnalo.
Jaké jsou moje celkové dojmy z džungle? Nadchlo mě to natolik, že doufám, že tohle nebylo naposledy, co jsem se do džungle podívala.
