Víte, jak se říká, že jak na Nový rok, tak po celý rok? Myslíte, že letos bude teda každý den tak nový a vzrušující jako ten dnešní? Přidržte si klobouky, odlétáme.
Původně jsme z Vídně měli i s dalšími spolužáky odlétat v pěti lidech, ale kvůli covidu se z pětice stala čtveřice. Nakonec jsme tedy odletěly v dámské sestavě a přílet spolužáka očekáváme další týden. Pro mě naštěstí cesta Brno-Vídeň-Liverpool proběhla jak bez covidových, tak i jiných komplikací.
Jedinou zábavnou perličkou po cestě byla příhoda z letiště z Vídně, kdy jsem na boarding, tedy k nástupu do letadla, šla ze všech pasažérů jako poslední, tudíž jsem se i jako poslední dostala k transferu k letadlu, kde mi před nosem „ujel“ autobus s ostatními cestujícími s tím, že mám počkat na další spoj. Bylo 10:40, letadlo letělo 11:00, takže no stress; musela jsem ale vypadat nešťastně, protože jsem dle slov kamarádky byla nějakou anglicky mluvící paní v „ujetém“ autobuse označena jako „poor girl“, v češtině asi jako „chudáček holka“. Odměnou za čekání mi ale byl transfer, který jsem měla celý pro sebe.
Po nalodění do letadla jsme nemuseli na vzlet čekat dlouho. Během pár minut jsme se vznesli nad zasluněnou Vídeň a poté nad oblaka, která nás doprovázela celou cestu. Myslela jsem, že v UK nás bude čekat zamračené, upršené britské počasí – opak byl ale pravdou. Anglie mě přivítala s otevřenou náručí, příjemným jarním slunečním počasím. Že bych to s tím zimním kabátem přehnala?
První tři dny v Anglii budeme se spolužačkami trávit přímo v centru Liverpoolu, naše čtveřice se tedy vydala hledat provizorní domov, airbnb. Po krátké pauze u kávy a sušenek jsme se vydaly na lov zásob do supermarketu (rozuměj, musely jsme si koupit Guinnesse a chipsy k večernímu filmu) a na covid test do Chavasse Park. Na procházce jsme měly možnost obdivovat krásy cihlového Liverpoolu – při cestě do obchodu ještě za světla, po cestě z testu potom za tmy. Jelikož je dnes 1.1., Liverpool je stále osvětlen vánoční výzdobou, takže to byla kouzelná podívaná.
Večer jsme se spolubydlícími stylově uzavřely britskou klasikou, filmem Monty Python a svatý grál. Tak uvidíme, jestli si na ten britský humor zvyknu.
Co se týče prvních dojmů, kromě krásných domečků je tu na každém rohu slyšet britský přízvuk, na první dobrou je lahodnou hudbou pro uši, na druhou stranu to asi bude pěkný oříšek ztěžující komunikaci. Během odpoledne jsem měla možnost prohodit pár slov s rodilými mluvčími a začínám mít obavy, jestli se tu domluvím, protože všichni mluví, jak kdyby jedli moc horkou bramboru. Ačkoli to dobře zní, rozumím tomu jen o něco lépe než antivaxerům (a těm nerozumím vůbec).