Víte, jak jsem v druhém článku psala, že cesta se povedla bez covidových, ale i jiných komplikací? No, tak život v Anglii se mi právě začal komplikovat, a to typicky po covidovsku. Dnes ráno mě místo příjemného překvapení čekalo nepříjemné. K. mi poslala přes mesík (to je mým slangem messenger) zprávu, že ji ráno škrábalo v krku, a tak si dělala antigenní test – výsledek? Pozitivní… Omicron? Asi, však jsme v Anglii, ne?
Já sama jsem covid-deltu prodělala nedávno, na přelomu října a listopadu, a v půlce prosince jsem podstoupila třetí dávku očkování. Doufejme, že mě to před nákazou ochrání. Do té doby mě ale, pokud budu bezpříznaková, čeká každý den antigenní test. (Dnešní byl zatím negativní, tak mi držte palce, ať to tak zůstane.)
Systém testování na covid pro bezpříznakové je v UK následující: Člověk si zažádá o covid-test-kit na stránkách vlády a dostane unikátní kód, pomocí kterého si může jít do lékárny zdarma a bez jakýchkoli restrikcí vyzvednout 7 antigenních testů, jejichž výsledek potom do 24 hodin od provedení testu hlásí zase na webu. Nárok na testy zdarma má jednoduše kdokoli, kdo chce, nejen kontakty. Takže když si například řeknete, že jdete v sobotu navštívit babičku, nebo že jste včera byli v hospodě a chcete se otestovat, jde to – bez problémů s vystavováním žádanek od lékaře nebo bez nutnosti si za test platit. Asi se máme v Česku čemu učit.
Covid vás ale všechny už určitě nudí, tak popojedem. Dnes byla v plánu prohlídka Liverpool FC stadionu, Anfieldu. Z ubytování na stadion to byla hodina pohodovou chůzí, kterou jsem přivítala s radostí, jelikož na mě venku, zase, čekalo velmi jarní počasí. Na prohlídku jsem se spolubydlícími dorazila s předstihem, takže jsme stihly ještě navštívit liverpoolský fotbalový fan shop. No, člověk musí být do fotbalu, teda konkrétně do tohohle klubu, fakt zažraný, aby si koupil např. dres z letošní sezóny podepsaný všemi hráči v limitované edici 100 kusů za 1250 liber… Samotná prohlídka stadionu byla záživná a za těch 18 liber opravdu stála. Z našeho průvodce bylo cítit, že je to jeho povolání snů, do FC Liverpool byl evidentně zamilovaný už od dětství. Prohlídka začala rovnou tím nejlepším, výjezdem na nejvyšší tribunu, a že to byl výhled. Se skupinou asi dalších 25 lidí jsme během asi hodiny a půl měli možnost nahlédnout jak na tribuny, hřiště a do prostor pro fanoušky, tak do zákulisí, VIP prostorů, kuchyně a kabin týmu. Prohlídka končila návštěvou muzea FC Liverpool a jak jinak, návštěvou toalet. Proč zmiňuji toalety? Bylo pro mě příjemným překvapením, že jsou zde umístěny vložky a tampóny zdarma, které ženy mohou použít, protože „věříme, že byste neměli platit za nezbytné“.
Cestou na ubytování jsme se stavily do dvou liverpoolských katedrál (do obou je vstup zdarma). Obě mají něco do sebe, obě jsou obrovské, majestátní. Metropolitní katedrála (podotýkám, že je to ta katolická) je postavená v moderním stylu. Ta anglikánská zase působí velmi staře (ačkoli je z 20. století), takže jsem byla docela překvapená, když jsem uprostřed této katedrály objevila shop se suvenýry a kavárnu. Fakt, nekecám. Kavárna v katedrále, no není to úlet? Nemůžu říct, že bych to nechápala. Vydělávat si v dnešní době na živobytí je fakt těžký.
Večer se nesl ve znamení sólo výpravy „hon za lékárnou“. Jelikož jsou dnes ale bank holidays (státní svátek) a google i gov.uk udávají jiné otevírací dob, než jaké reálně jsou, hon za lékárnou skončil dalším failem, takže k dnešnímu testování jsem použila železné zásoby z ČR (děkuji tati). Večerní dobrodružství se proto přeměnilo v „hon za sochou Beatles“. Ta se mi, z pro mě nepochopitelných důvodů, zatím vždycky při procházce městem vyhnula obloukem. Tentokrát jsem se vybavila přesnou lokací sochy v aplikaci mapy.cz, tentokrát už to prostě nemůžu minout! Už jsem se blížila… a podle GPS jsem byla tam, přesně tam, kde je i ta socha – ale socha nikde. Fakt. Obešla jsem to náměstí asi třikrát, bez výsledku. Malou výmluvu mám, na náměstí právě v rámci vánočních a novoročních trhů probíhá obdoba „matějské pouti“. No nic, přes blikající kolotoče nic nevidím, telefon je mi k ničemu, zkusíme to jinak – podívá se po největším hloučku mobilem fotících turistů a – bingo! Socha je na světě!
Do třetice všeho dobrého jsem dnes ještě uspořádala „hon za černou propiskou“. Dobrou zprávou je, že Anglie má Tesco, které to vždycky jistí, což znamená – už mám černou propisku! a v nemocnici si nebudou myslet, že jsem z ARO. Jupí.